zpět

Historie a vývoj jednotek útočné vozby

S laskavým svolením pánů Vladimíra Franceva a Charlese Klimenta kompletně převzato z knihy "Československá obrněná vozidla 1918-48".

        Nově vzniklá československá armáda měla na konci první světové války dvě obrněná auta ze stavu legií a jeden obrněný vlak bývalé rakousko-uherské armády. Několik dalších obrněných vlaků bylo sestaveno poměrně rychle. V roce 1920 pak Škodovka přestavěla dvanáct podvozků nákladních vozů Fiat-Torino na obrněná auta.

        S rostoucím počtem obrněných vozidel se zrodila potřeba podřídit je zvláštní jednotce, protože vozidla až dosud spadala pod různé útvary armády a jejich výcvik, zásobování a použití v boji nemohly být správně koordinovány.

        V říjnu 1920 byla pod patronátem V. odboru MNO zřízena 3. sekce speciálních jednotek, která dostala výnosem MNO čj. 385219-V z 29. října 1920 za úkol zřídit v Milovicích Velitelství zvláštních bojových útvarů (VZBÚ). Tato jednotka odpovídala za výcvik osádek a velitelů, za zajišťování součinnosti obrněných jednotek s ostatními jednotkami armády a jejich správné použití. Bylo jí podřízeno šest existujících obrněných vlaků a čtrnáct obrněných aut a zároveň měla za úkol zřídit výcvikové středisko pro osádky a mechaniky.

        VZBÚ začalo inventarizací svých vozidel a vybavení. Ale jeho žádost o soustředění všech obrněných jednotek v Milovicích generální štáb zamítl, protože situace na Slovensku ještě nebyla zdaleka bezpečná. Jednotce však byly přiděleny k výcviku dva obrněné automobily Fiat-Torino (čísla 13 a 14) z Prahy a začala s budováním garáží, dílen, skladišť a železniční vlečky pro obrněné vlaky. Jednotka také začala pravidelně dostávat osobní a nákladní automobily a motocykly.

        Sedmého července 1922 bylo VZBÚ výnosem  MNO čj. 557467 změněno na prapor )točné vozby. Poněkud improvizovaná struktura původního VZBÚ tak byla nahrazena pevnou praporní organizací s velitelstvím  s podřízenými technickými a zásobovacími složkami, cvičnou rotou, třemi skupinami obrněných vlaků, šesti četami obrněných automobilů a náhradní rotou. Územně byl nový prapor podřízen 3. pěší divizi v Litoměřicích.

        Prapor útočné vozby měl mnohem menší stav než pěší prapory: asi dvacet důstojníků, stejný  počet poddůstojníků a kolem 150 až 250 mužstva. Služba u jednotek útočné vozby byla vysoce výběrová a většina příslušníků byla české národnosti.

Československá armáda koupila po roce 1922 ve Francii několik tanků Renault FT. V roce 1923 se konečně podařilo soustředit dosud rozptýlené obrněné jednotky v Milovicích.

        V letech 1924 až 1925 byla stará obrněná auta postupně vyřazována a nahrazována novými konstrukcemi Škodovky (PA-I a PA-II). Nejnovější obrněný automobil firmy Škoda, PA.III, byl přijat do výzbroje jako OA vz. 27 a prapor dostal patnáct vozidel tohoto typu mezi květnem a říjnem 1929.

        Téhož roku čs. armáda objednala nový lehký obrněný automobil Tatra OA vz. 30 a v roce 1933 zakoupila sedmdesát tančíků vz. 33 a 51 lehkých obrněných aut OA vz. 30. Obrněné automobily byly zařazeny do jezdeckých eskadron a některé z nich byly, společně s tančíky, určeny pro hraniční oblasti. Tato vyšší jednotky v síle divize vznikaly v případě mobilizace a odpovídaly za prvotní obranu hranic.

        ČKD nabídla v roce 1932 čs. armádě svůj lehký tank P-II, vyzbrojený 4,7 cm dělem Vickers a dvěma lehkými kulomety ZB vz. 26. Armáda zakoupila 50 těchto tanků LT vz. 34, ale s 3,7 cm dělem Škoda a dvěma těžkými kulomety ZB vz. 35.