S laskavým svolením pánů Vladimíra Franceva a Charlese Klimenta kompletně převzato z knihy "Československá obrněná vozidla 1918-48".
Nová výzbroj vyžadovala i novou organizaci. V říjnu 1930 se v rámci praporu jediná rota obrněných automobilů rozrostla na dvě. V první se soustředila bojová obrněná auta, ve druhé cvičné a zkušební vozy a také tanky a tančíky. K 15. září 1933 byl prapor útočné vozby „povýšen“ na pluk (PÚV). V přímé podřízenosti jeho velitelství byly pomocná rota, rota obrněných vlaků, náhradní rota a škola útočné vozby. V tankovém praporu pak byly 1. a 2. rota tančíků a 3. rota tanků. Obrněné automobily byly soustředěny ve výcvikové korouhvi se dvěma eskadronami.
Hitlerův nástup k moci donutil československou armádu k úplné změně obranných plánů, které byly až dosud orientovány proti mnohem méně nebezpečnému Maďarsku. Plánované obrněné jednotky sestávaly z 15 čet pro hraniční oblasti, 23 čet pro smíšené přezvědné oddíly divizí, 4 praporů tanků a 4 eskadron obrněných aut pro jezdecké brigády. 7 rot tanků pro výzvědné skupiny armádních sborů a 14 tankových praporů pro zvláštní zálohy velení operujících armád. Nejmenší tankovou jednotkou se stala četa se třemi tanky. Rota měla čtyři čety, zálohu tří tanků a velitelský tank, celkem 16 tanků. Prapor měl tři roty a 49 tanků. Materiální situace v roce 1934 tomuto plánu vůbec neodpovídala. Hlavní štáb plánoval vyzbrojení armády celkem 373 jezdeckými, 336 pěchotními a 336 středními tanky. Aby bylo možné tento plánovaný počet vozidel zařadit, bylo nutné změnit organizaci útočné vozby. V roce 1935 MNO nařídilo zřízení brigády útočné vozby se třemi pluky útočné vozby a učilištěm útočné vozby. Prvý pluk útočné vozby zůstal v Milovicích, druhy byl plánován do Vyškova a třetí do Turčianského sv. Martina.
Jako jezdecký tank byl vybrán tank Škoda Š-II-a, označený LT vz. 35. Armáda požádala ČKD a Škodovku, aby spojily síly při konstrukci pěchotního tanku ŠP-II-b, ale obě společnosti raději pracovaly na vlastních prototypech a ŠP-II-b se dodělával až do roku 1939, kdy byl konečně převzat. Střední tanky Š-III, vyvinutý Škodovkou, a T-III z Tatry byly také neúspěšné, a tak československá armáda neměla ani pěchotní, ani střední tanky pro počty plánované na rok 1938.
Prvního října 1937 byly formálně zřízeny Rychlé divize. Jejich organizace čerpala z francouzských i německých zkušeností a spojovala jednotky jezdectva, motorizované pěchoty a cyklistů s tanky, obrněnými auty a motorizovaným dělostřelectvem…
Podle plánu měla každá rychlá divize jednu jezdeckou a jednu motomechanizovanou brigádu. Jezdecká brigáda se skládala ze dvou dragounských pluků, praporu cyklistů a jízdního dělostřeleckého oddílu. Motomechanizovaná brigáda měla ve svém stavu dva tankové prapory, dva prapory pěchoty na nákladních autech a motorizovaný dělostřelecký oddíl. Přímo velitelství divize byl podřízen motorizovaný přezvědný oddíl s rotou obrněných automobilů a rotou motocyklistů. Mezi dalšími divizními jednotkami byly také dvě roty kanonů proti útočné vozbě a dvě roty velkorážných kulometů proti letadlům (2cm Oerlikon).
Velitelství rychlých divizí byla zřízena 1. ledna 1938. RD-1 byla v Praze, RD-2 v Brně, RD-3 v Bratislavě a RD-4 v Pardubicích. Každá rychlá divize měla mobilizační stav 11 000 mužů, 2832 koní, 298 motocyklů, 1009 osobních a nákladních automobilů, 98 tanků, 12 obrněných automobilů a 68 děl (protitankových, protiletadlových a polních).
Jezdecké a motomechanizované brigády rychlých divizí byly plánovány pro použití v takových bojových situacích, pro které se nejlépe hodily, a úzká bojová spolupráce mezi nimi se ani nepředpokládala. Proto obě brigády divizí cvičily oddělené a kompletní divize se shromáždily až při podzimních manévrech v roce 1937. Bojová hodnota těchto divizí v roce 1938 byla díky tomu problematická.
Armáda plánovala osm praporů útočné vozby, dva pro každou rychlou divizi. Pluky útočné vozby musely zrušit některá ze svých starých vozidel, ale v prosinci 1936 dorazilo k prvnímu pluku útočné vozby v Milovicích prvních patnáct nových tanků LT vz. 35. Ostatní pluky začaly dostávat svoje tanky krátce potom. První pluk dostal z 298 vyrobených tanků LT vz. 35 197 kusů, druhý 49 tanků a třetí 52 strojů. Tyto tři pluky měly zásobit vozidly i mužstvem čtyři rychlé divize, z nichž každá měla mít 98 lehkých tanků, 3 OA vz. 27 a 9 OA vz. 30. Kromě toho měly tři pluky útočné vozby ještě postavit 34 tankových čet (po třech tancích) pro potřebu smíšených přezvědných oddílů divizí a hraničních oblastí a 23 čet tančíků a 6 čet obrněných automobilů pro hraniční oblasti.
V roce 1935 začala grandiózní výstavba garážní, dílen a kasáren u všech tří pluků útočné vozby, protože jejich nová technika i mužstvo potřebovaly střechu nad hlavou. Každý z pluků měl ve stavu více než 1000 mužů. Zatímco většina důstojníků a poddůstojníků přišla z PÚV-1 v Milovicích, mužstvo bylo přeřazeno z jezdeckých, cyklistických a hraničářských jednotek. Patnáctého října 1935 byla v Milovicích vytvořena brigáda útočné vozby, která fungovala jako velitelství pluků útočné vozby a zajišťovala jejich organizační, personální a výcvikové záležitosti.
Během reorganizace v březnu 1937 byla brigáda útočné vozby rušena a místo ní bylo v rámci I. odboru MNO zřízeno 7. oddělení útočné vozby, čímž útočná vozba konečně získala odpovídající zastoupení u tohoto nejvyššího orgánu čs. armády.
PÚV-1 v Milovicích měl v roce 1936 dva prapory. První sestával z roty motocyklistů a dvou rot tančíků a obrněných automobilů, druhý ze čtyř rot tanků. PÚV-1 měl také rotu obrněných vaků a dvě nové roty kanonů proti útočné vozbě (KPÚV). V roce 1937 měl PÚV-1 již čtyři prapory. První ve stejném složení jako v roce 1936, druhý a třetí každý se třemi rotami tanků a čtvrtý se čtyřmi rotami kanonů proti útočné vozbě (KPÚV).
PÚV-2 ve Vyškově měl také čtyři prapory. První zahrnoval motocyklisty a obrněné automobily, druhý a třetí lehké tanky a čtvrtý (plánovaný) střední tanky. V roce 1937 měl první prapor pět rot: dvě motocyklistů, jednu obrněných automobilů a tančíků a dvě lehkých tanků. Druhý prapor měl tři roty lehkých tanků, třetí tři roty středních tanků (fakticky lehkých) a čtvrtý tři roty KPÚV.
PÚV-3 na Slovensku měl ve svém prvním praporu rotu obrněných automobilů a tančíků a tři roty lehkých tanků. Druhý a třetí prapor měl každý tři roty lehkých tanků a dvě roty protitankových kanonů byly podřízeny přímo velitelství praporu. V roce 1937 byl postaven čtvrtý prapor se čtyřmi rotami protitankových kanonů.
V září 1938 nově zřízený PÚV-4 v Kolíně měl převzít část úkolů prvého pluku, ale vzhledem k Mnichovskému diktátu existoval jen krátkou dobu.
Ve své konečné fázi měly obrněné jednotky československé armády plánovaný stav 6618 mužů. Z toho měl PÚV-1 1971 mužů, PÚV-2 2165 mužů, PÚV-3 930 mužů, PÚV-4 1405 mužů a UÚV (Učiliště útočné vozby) 127 mužů.
Během mobilizace měly mít PÚV-1 a PÚV-2 další povinnost, a sice postavit dva prapory středních tanků (každý o dvou rotách) pro hraničářské pluky. Tyto pluky měly za úkol rychle odrazit jakýkoliv průlom v pásmu stálých opevnění. Tento nápad vznikl na ŘOP (Ředitelství opevňovacích prací), které dokonce vyčlenilo 170 000 000 korun ze svého rozpočtu na vytvoření, vybavení a vycvičení speciálních obrněných jednotek pro tento účel. K vytvoření takových jednotek ale nikdy nedošlo.
Stejně tak se nepodařilo postavit mobilizační roty lehkých tanků, po jedné pro velitelství sborů.
| Pokud se vám na stránce neobjevil rámec s hlavním menu, klikněte sem: |