S laskavým svolením pánů Vladimíra Franceva a Charlese Klimenta kompletně převzato z knihy "Československá obrněná vozidla 1918-48".
První českoslovenští důstojníci byli vysláni studovat na francouzská učiliště obrněných jednotek již ve dvacátých letech. Po svém návratu pracovali jako instruktoři a cvičili další důstojníky a poddůstojníky pro tuto roli.
Cvičná rota byla v rámci praporu útočné vozby zřízena v roce 1922. Jejím úkolem bylo cvičit poddůstojníky a osádky obrněných vozidel. Pořádala kurzy pro řidiče, mechaniky, zbrojíře a radisty a cvičila i důstojníky převelené od jiných jednotek. Protože služba u jednotek útočné vozby byla v československé armádě vždy považována za výběrovou a exkluzivní, většina důstojníků sloužila u obrněných vozidel po celou dobu své profesionální kariéry a někteří se k nim vrátili i po válce.
V roce 1933 byla u pluku útočné vozby zřízena škola útočné vozby, která se v roce 1935 osamostatnila jako Učiliště útočné vozby (UÚV). Skládalo se z velitelství, instrukční roty a zkušebního oddílu. Instrukční rota odpovídala za výcvik různých odborných profesí obrněné vozby a jejich velitelů. Učiteli byli zkušení důstojníci a poddůstojníci. Pro výcvik měla rota přidělena 3 až 4 vozidla od každého typu, který měla armáda ve stavu. Zkušební oddíl úzce spolupracoval s VTLÚ v Praze při zkouškách nových konstrukcí i již zavedených typů.
Zatímco UÚV se v září 1937 přestěhovalo do Vyškova, zkušební oddíl zůstal v Milovicích, které byly mnohem blíž Praze, a tím i k VTLÚ a výrobcům.
| Pokud se vám na stránce neobjevil rámec s hlavním menu, klikněte sem: |