zpět

Test tanku LT vz.35 v Kubince

            První informace o tomto vozidle sověti získali při stáži několika důstojníků v Československu v roce 1937. Hodnotili kladně jeho konstrukci. Proto si  u firmy Škoda vyžádali otestování tohoto typu v sovětských podmínkách, tedy na tankodromu v Kubince. S ukázkou tanku v zahraničí muselo souhlasit i Ministerstvo národní obrany (dále jen MNO). V létě 1938 tedy MNO umožnilo do SSSR odeslat dvě vozidla a doprovodnou skupinu.

            Jedenácti členná skupina skládající se ze dvou řidičů (Kříž, Levý), šesti montérů (Jílek, Tauš, Pojer, Voják, Trnka, Stárek) a tří armádních činitelů (Fruhauf, plk.Procházka, škpt.Němec) přijela do SSSR 8.-11.září 1938. Řidiči přijeli 8.září a zbytek skupiny 11.září. Tanky a potřebné vybavení přijely vlakem spolu s řidiči, tedy 8.září. Ihned po příjezdu je převezli do kasáren, kde byly stroje zapečetěny v předem připravených garážích. Testů se zúčastnil jen armádní tank s evidenčním číslem 13.903. Zatím co prototyp s číslem 13.620 zůstal na přání komise v záloze pro případ poruch armádního stroje. U prototypu byly provedeny jen interní zkoušky.

            Samotné testy začaly 14.září a skončily 9.října. Během nich tank jezdil jak v terénu, tak na různých zpevněných cestách (dlažební kostky, různé druhy asfaltu), ujel 1503 km a spotřeboval 1947 litrů benzinu, 21 litrů motorového a 5 litrů převodového oleje. Komise vozidlu naměřila maximální rychlost na silnici 36 km/h a v terénu 32,4 km/h, přičemž průměrná rychlost silnice/terén byla 29/16,6 km/h. Při rychlých jízdách po zpevněném povrchu docházelo ke spadávání a pálení gumových obručí pojezdového soukolí (Nejlépe se podle mechaniků osvědčily obruče od firmy Baťa). K první závadě došlo po ujetí 450 km a opotřebení se potom pravidelně opakovalo. 26.září začal test v terénu, kde vozidlo zdolávalo 36° stoupání (dokonce i jeden krátký 41°) a vodní toky. Většina testů se prováděla na nesourodém kamenitém i písčitém podkladu s drny, který nedával vozidlu téměř žádnou oporu. Při těchto testech došlo k vykolejení podvozkové skupiny z pásů. K nehodě došlo při neopatrném otáčením vozidla, jehož pohybové ústrojí bylo pod úrovní terénu natolik, že dno skříně sedělo na zemi. Dle dotazu byla tato speciální překážka nepřekonatelná pro veškerou tehdejší pásovou techniku.  V období mezi 3.-9.říjnem byla prováděna zkouška vyvracení stromů, cihlových zdí a přejíždění zákopů. Při těchto testech tank bořil cihlovou zeď šířky 0,4m, vyvracel stromy o průměru až 32 cm a překonával příkopy o šířce až 2,2m. Při těchto zkouškách tanku asistoval těžký pásový tahač, ale vzhledem k tomu, že LT vz.35 nezapadl, tak ho nebylo vůbec třeba. Tolik k jízdním vlastnostem.

            Krátce o střeleckých zkouškách. Tyto testy, které probíhaly 2. října, úplně dobře nedopadly. Částečně to bylo dáno špatnou znalostí osádky práce se zaměřovači a kulomety. Po krátkém seznámení ale už zasahovali cvičná vozidla na různé vzdálenosti a celkem splnili tabulkové specifikace děla. Střílelo se i v noci a tuto akci vedl ruský odborník. Kvůli špatné znalosti sovětského střelce s obsluhou zařízení dopadla tato zkouška špatně. Střelba z kulometů dopadla také celkem špatně. Při střelbách totiž docházelo k zádržkám. Tento výsledek se dá vysvětlit špatným seřízením zbraně a neznalostí obsluhy zbraně. Celkem bylo vystříleno 50 nárazových a 49 průbojných nábojů z děla. Z kulometů vystříleli přibližně 900 nábojů a to 400 z trupového a 500 z věžového kulometu.

            Během střeleckých zkoušek komise povolila ostřelování vozu těžkým kulometem. Při této zkoušce kulka prostřelila konsolu (držák) vahadel levého předního pojezdového vozíku. Dále byla střelbou poškozena levá strana vany a na jednom místě i věž. Kulky nepronikly do bojového nebo motorového prostoru vozidla. Porušení pancíře ani prostřelení držáku nemělo vliv na další provoz vozidla. Také střely do průzorů dokázaly dostatečnou bezpečnost osádky.

            Tank tedy zkoušky splnil nad očekávání dobře, byly jen problémy s gumovou bandáží, nevyhovujícími sedačkami, stísněností tanku a průvanem v bojovém prostoru (ventilátor z motoru odsával z bojového prostoru spaliny vzniklé střelbou, což naopak pracovalo velice dobře). Během testů měl na sobě víc meřících zařízení než bylo běžné, což vzbudilo nedůvěru našich armádních činitelů a zástupců Škodovky. Také se stalo, že po zásahu montérů museli Rusové zničit své nákresy, které už zaváněly přímým kopírováním stroje. Rusové nakonec chtěli zakoupit jedno vozidlo, což Škodovka podmínila koupí licence. Koupi licence sověti jasně odmítli.

            Během pobytu skupiny v SSSR jim měla být vyplácena renta ze sovětské strany. K tomuto vyplácení došlo až po více urgencích, ale jen v omezeném množství. Odjezd celé skupiny byl určen na 11.října. Část techniků ovšem nebyla připuštěna do vlaku, kvůli sovětské administrativě. Tito montéři odjeli o šest dní později. Tanky byly internovány v Rumunsku až do 14.března 1939. Teprve potom se dostaly na slovenské území, kde je zabavili vojáci a použili při obraně proti Maďarům. Při této akci byl armádní tank zničen protitankovou střelou a zajat Maďary. Po opravě firmou Škoda ho Maďaři používali až do roku 1943 k výcviku. Prototyp ustoupil do Rumunska, kde byl opět internován. Do firmy byl vrácen až po šesti měsících. Škodovka ho v roce 1942 znovu prodala, tentokrát Wehrmachtu.

Autor: Jiří Vodička

Podle Jaroslava Špitálského (Difrologický klub, ForteG)