Uniformy příslušníků útočné vozby
Období 1918 - 21
Československá armáda začínala svou existenci s různorodou směsicí uniforem. Nejvíc byla samozřejmě zastoupena uniforma bývalého Rakouska-Uherska. K této základní uniformě jednotliví členové přidávali různé doplňky. Většina členů obrněných vlaků byla rekrutována z bývalých námořníků, kteří nosili části své námořnické uniformy a to zejména kulaté námořnické čapky bez štítku s modrou stuhou vzadu. Dalšími členy byli sokolové, kteří k rakouské uniformě přidávali doplňky sokolského kroje a to opět hlavně čepice. Obsluha obrněných vozů Lancia přijela v Italských uniformách (byla součástí československé legie v Itálii).
První varianta československého stejnokroje se začala prosazovat již v roce 1919. Uniforma měla podobný střih původní rakouské uniformy, ale byla v barvě polní šedi.
Stejnokroj vz.21
|
Uniforma střihem i materiálem vycházela z americké prvoválečné uniformy, která k nám byla po válce ve velkém počtu dovezena. Stejnokroj se u vojáků prezenční služby skládal z blůzy, z pod koleny se zužujících kalhot, ovinovaček přes lýtka a kotníčkových kožených bot. Vše kromě bot bylo v barvě khaki. Blůza měla nízký límec (na límci bylo barevné rozlišení podle zbraně a později příslušnost k jednotce), dvě venkovní náprsní kapsy a dvě vnitřní kapsy. Zapínala se knoflíky se dvěma zkříženými meči, které byly kryté pod blůzou. V zimě se navíc nosil dlouhý plášť ve stejné barvě se dvěma řadami knoflíků. Blůza nebo plášť byl přepásán širokým opaskem s přezkou s vyraženým státním znakem (na opasku se nosila pistole vz.24 v pouzdře). Na hlavě se nosila lodička s malým státním znakem a poddůstojnickým označením. Na náramenících blůzy i pláště bylo hodnostní označení (toto označení mělo podkladovou barvu dle zbraně, tedy žlutou pro jezdectvo nebo červenou pro pěchotu). Důstojnické uniformy měly téměř stejný střih a stejný odstín barvy. Blůza měla vysoký stojatý límec (na límci bylo barevné rozlišení podle zbraně a později příslušnost k jednotce) a zapínala se na jednu řadu odkrytých knoflíků (zlatých nebo stříbrných). Na ní byly našity čtyři kapsy. V zimním období důstojníci nosili plášť s límcem potaženým hnědozeleným sametem, který se zapínal na dvě řady nekrytých knoflíků. Blůza nebo plášť byly přepásány řemenem se státním znakem na sponě (na opasku se nosila pistole vz.24 v pouzdře). Dohodou se přidával náprsní řemen s průvlečnou mosaznou přezkou. Na náramenících blůzy i pláště bylo hodnostní označení s podkladem opět v barvě zbraně. Kalhoty byly buď dlouhé široké s lampasy v barvě druhu zbraně, nebo jezdecké pod koleny se zužující kalhoty do vysokých bot (u jezdectva červené barvy). K dlouhým kalhotám se nosily černé kožené kotníčkové boty, k jezdeckým vysoké černé jezdecké boty. Na hlavě se nosila kulatá čepice s látkou potaženým štítkem, ozdobnou šňůrkou a s malým státním znakem uprostřed (lev umístěný v na hranu postaveném čtverci se zkříženými meči) a důstojnickým označením po stranách znaku. Důstojník útočné vozby měl ještě právo nosit dlouhý kožený plášť. |
Kožený bojový stejnokroj
|
Tento oděv byl pouze pro bojové situace, protože byl cenově velice nákladný. Skládal se z krátkého koženého kabátce s uzavřeným ležatým límce, který byl potažený semišem. Zapínal se na kryté knoflíky. Dále měl kožené kalhoty, které se zužovaly, holenic z tvrdé kůže a kotníčkových bot. Kabát byl stažen opaskem s přezkou se státním znakem (na opasku se nosila pistole vz.24 v pouzdře). Hodnostní označení se nosilo na pravé náprsní části blůzy. K oděvu také patřila tankistická přilba (v obrněných vlacích se požívala přilba vz.32).
|
|
Cvičný stejnokroj
|
Vznikl na základě zkušeností s používáním stejnokroje vz.21 v malém prostoru obrněných vozidel. Uniforma se zachytávala a trhala o různé výčnělky a nadmíru se špinila. Dříve než se sjednotil cvičný stejnokroj, používaly se různé bavlněné návleky, které se natahovaly na uniformu vz.21. Ke sjednocení cvičného obleku došlo v roce 1932. Tento oblek v barvě khaki se skládal z bavlněné blůzy zapínané na nekryté knoflíky, která se zastrkovala do dlouhých kalhot stažených úzkým opaskem (na opasku se nosila pistole vz.24 v pouzdře) s přezkou, na které byl vyražen státní znak. Na pravé náprsní části blůzy se nosilo hodnostní označení. K oděvu také patřila tankistická přilba.
|
Vývoj přilby
Zpočátku útočná vozba využívala ocelové přilby vz.18 (bývalá rakouská přilba přetřená barvou khaki), vz.20 (přilba vz.18 s hřbetem), vz.25 (přilba francouzského typu s velkým státním znakem na čele a hřbetem) a vz.32. Tyto ochrany se ukázaly v malém prostoru obrněných vozidel spíš jako nebezpečné, protože při prudkém nárazu kovu na kov mohly způsobit zranění hlavy. Už od roku 1930 žádalo vedení o vývoj nových ochranných tankistických přileb. Do té doby se experimentovalo s různě upravenými leteckými kuklami a barety.
Ochranná přilba dostala konečný tvar v roce 1931. Byla vyrobena ze silné podrážkové kůže s venkovním lemem. Měla polokulový tvar a sahala těsně nad uši (pozdější verze měla vzadu ještě koženou kuklu). Byla dobře vypolštářovaná a těsně obemykala hlavu. K lepšímu uchycení sloužil podbradní kožený řemínek. Vyráběla se ve třech velikostech a dvou provedeních. Radista měl v helmě zabudovaná sluchátka.
V obrněných vlacích se stále používaly ocelové přilby vz.32, protože ve vlaku bylo víc místa.
Jiří Vodička
obrázky převzaty z knihy Československá obrněná vozidla 1918-48
Pokud se vám na stránce neobjevil rámec s hlavním menu, klikněte sem: |