zpět

PA-II "Želva" (OA vz. 23)

Stručná historie:

        V roce 1923 armáda objednala u Škodových závodů v Plzni dvanáct obrněných vozů, které by měly mít dokonalejší konstrukci než typ PA-I. Vozidlo označené PA-II si ponechalo motor a téměř celý podvozek z předcházejícího typu. Hlavní změna spočívala v nově navržené konstrukci pancéřové karoserie. Ta narozdíl od předchůdce postrádala věžičku. Tím se snížila silueta vozidla a těžiště se posunulo níž, díky čemuž bylo vozidlo na silnici stabilnější. Dalším zlepšením karoserie byly zaoblené tvary, což zlepšilo balistickou odolnost, ale na druhé straně také neúnosně zvýšilo náklady na výrobu. Hlavní výzbroj, čtyři kulomety Maxim, konstruktéři umístnili do po jednom do každého rohu vozidla. Každou dvojici ovládal jeden kulometčík, přičemž palba ze všech zbraní byla vyloučena pro nedostatek místa. To také byl spolu s malou průchodností v terénu hlavní nedostatek vozidla. Malou průchodnost způsobila vysoká hmotnost a malá světlá výška.

        Firma auta dodala na konci roku 1924 a počátkem roku 1925. Oficiálně sice nebyly zařazeny do výzbroje a nebylo jim tedy přiděleno připravené označení OA vz. 23, ale armáda je přijala do stavu. Účastnily se celé řady cvičení a přehlídek. Svou spolehlivost dokázaly například cestou z  Milovic do Žiliny, Košic, Prahy a zpět. Po prvních dodávkách vozů PA-III (OA vz. 27) armáda Škodovce dovolila prodat tři auta rakouské policii. Rakousko vozidla nasadilo je při potlačení nacistického puče v roce 1934. Výměnou za ně měla Škodovka dodat tři vozy PA-III. Zbylá vozidla armáda roku 1937 předala policii, která je mimo jiné použila při povstání v Sudetách.

        Na stejném podvozku firma experimentovala se strojem PA-II-děl. Ten měl jinou nezaoblenou karosérii. Z čelní desce neslo kulovou lafetu s dělem ráže 7,5cm. Kromě kanónu nesl také tři lafety pro jeden kulomet. Vozidlo bylo ale ještě těžší než PA-II a proto zůstal pouze v prototypu. Armáda ho přijala do stavu.

        Vozidlo tedy mělo dvě stejné osy. Pouze vždy jedna byla hnaná a to vždy z pohledu řidiče ta zadní. Přední byla řízená (při převzetí řízení druhého vozu se řízená a hnaná osa vyměnily). Odpružení vozidla zajišťovaly nůžkové tlumiče. Motor byl uložen v přední části, kde se nacházela také palivová nádrž. Převodovku konstruktéři umístnili do středu vozidla.

        Posádku tvořili dva řidiči, kteří seděli vždy z jejich pohledu na pravé straně vozidla. Oba měli vypolštářované sedačky s koženým řemenem místo opěradla. Oba mohli kdykoliv převzít řízení a to po zatáhnutí za reverzní páku. Dalšími členy byli dva kulometčíci a velitel. Střelci při střelbě jako opěry používali ze stropu visící kožené popruhy. Z vozu mohly vylézt buď dvěmi dveřmi, nebo dvojicí poklopů na střeše. K výhledu z vozidla sloužily čtyři okénka s pancéřovými clonami. Všechny byly posunuty mírně dozadu a do stran, což řidičům dost znesnadňovalo výhled na druhou stranu vozovky.

Kamufláž:

        Celé vozidlo bylo natřeno tmavě zelenou, barvou khaki, hnědou, žlutou a šedou barvou. Barvy byly v zaoblených polích, které byly oddělené tenkou linkou, pravděpodobně tmavě hnědou. Na vstupních dveřích auta nesla malé červené číslo. Byly tak natřeny až do konce kariéry v československé armádě.

        Na předku i zadku korby mělo vozidlo poznávací značky složené z římských a arabských číslic. Po roce 1933 dostaly nové poznávací značení složeného z pěti bílých arabských čísel na černé tabulce s bílým lemem.