V roce 1936 přišla firma Tatra s novým pojetím tanku, která přešla až do projektové fáze a později se stala předmětem patentové ochrany. U zrodu novátorského stroje s atypickou koncepcí stálo sečtení kladů a záporů klasického tanku sestávajícího se z korby, ve které sedí řidič, motorového prostoru a věže s velitelem a střelcem.
Řidič v klasickém tanku má značně omezené zorné pole do stran i do
dály. Z obou stran ho zmenšují blatníky a samotné pásy. Pohled do dály zase
zkracuje umístění průhledů jen pár desítek centimetrů nad zemí. Řidič je tedy
téměř stále závislý na velitelovi, který ho musí podrobně navigovat
v nerovnostech terénu (nejen tedy v bojových situacích). Tato činnost naopak
značně přetěžuje velitele, který má větší problémy s vyhledáváním nepřítele a
s případnou rychlou reakcí v boji. Další problémy jsou s municí, která bývá
z větší části uložena v korbě. Při různém natočení věže je munice v různých
vzdálenostech (někdy téměř mimo dosah) od střelce-nabíječe. Nehledě na to, že se
společně s velitelem pohybují ve velice stísněném prostoru. Posledním záporem
konstrukce je uložení motoru a nádrží ve stejné korbě. Při zásahu motoru tak
může dojít k rychlému rozšíření ohně do prostoru posádky. Protipožární přepážky,
které tento problém mají řešit, jsou příliš těžké. Společně s pancéřováním
hluchých míst značně ubírají z výkonu motoru.
Větší část těchto problémů měla vyřešit nová Tatrovácká koncepce. Sestávala ze dvou podvozků (koncepčně vycházely z tanku T-78, nebo-li T-III) k sobě spojených motorovým prostorem, pancéřovou deskou korby a hřídelí napínacích kol. Oba podvozky byly koncipovány jako rám sestavený z podlahy a postranic z pancéřových ploten. Postranice nesly pojezdové ústrojí, které bylo tvořeno z osmi pojezdových kol (po dvojicích uložené ve vozíku, dvě dvojice tvořily vozík, tento vozík odpružovaly listová pera), jednoho pevného nájezdného kola, napínacího kola vepředu, čtyř podpůrných kladek a hnacího kola vzadu. Hnací kola tvořila s motorovým prostorem jeden konstrukční celek.
Motor ležel společně s převodovkami, řídícím mechanizmem a nádržemi v samostatné korbě kryté pancéřovým plechem. Na dno motorového prostoru navazovala podlaha části bojového prostoru (pancéřová deska spojovala jednotlivé pojezdové skupiny). Tato plošina nesla hlavní prvek konstrukce a to velký dutý sloup, na kterém se otáčela velká věž a na kterém seděla nepohyblivá budka řidiče. V tomto sloupu také vedly řídící mechanismy (pro snadnější řízení byly z části hydraulicky posíleny).
Jak už bylo popsáno, na tomto sloupu byla otočně uložena velká věž s 47mm protitankovým dělem a kulometem vz.35. Ve věži měli mít své stanoviště střelec a velitel tanku. Dále v ní byla vezena veškerá munice a byla tedy stále ve stejné vzdálenosti od děla. Její otáčení bylo prováděno motoricky a na přesné dotočení nebo na nouzové natáčení také ručně. Uložení většiny váhy dolů a doprostřed mělo mít pozitivní vliv na jízdní vlastnosti a to hlavně v terénu. Posádka do tanku nastupovala dvířky v zadní části věže.
Řidič seděl v nepohyblivé budce na sloupu a střeše věže. Z tohoto místa měl velmi dobrý výhled do okolí. K pozorování využíval průzory ve všech stěnách nástavby. Na střeše byl poklop pro nástup řidiče do vozidla. Kromě řízení, které bylo zřejmě prováděno klasicky pomocí dvou směrových pák, řadícího mechanismu a brzdného a plynového pedálu, měl také obsluhovat druhý těžký kulomet vz.35 uložený v pravé straně věžičky. Zřejmě se dal zaaretovat do stabilní polohy a odpalovat pomocí bowdenu.
Celkově byl tank navržený tak, že měl minimalizovanou plochu pancéřových plechů, což při zachování hmotnosti 15 tun u středních tanků vedlo ke zvýšení tloušťky stěn. Čelní pancéřování věže a budky bylo 50mm, boční 45mm a strop s podlahou 16mm (při 15 tunách měl T-III nejsilnější pancíř s tloušťky 32mm). Pohánět ho měl stejný hvězdicový jedenáctiválec, který byl použit u tanku T-78. Tento motor se později neosvědčil a to hlavně kvůli přehřívání a vysoké spotřebě paliva a oleje (byl jednou z hlavních příčin selhání tanku T-78). V terénu měl dosahovat podobných jízdních vlastností, jaké se očekávaly od tanku T-78.
Tento projekt tedy vznikl v roce 1936. Jeho název zněl:„Projekt tanku s otáčivou věží a nástavkem.“ 6.srpna 1936 byla firmou podána přihláška na patentový úřad. Patent byl vystaven od ledna 1938. Stavba prototypu však nebyla nikdy zahájena a tento stroj tak zůstal jen na papíře.