zpět

Renault FT

Služba v Československu:

        Naše armáda se o tato vozidla začala zajímat na konci roku 1919. Protože jejich cena byla velmi vysoká a armáda měla špatné zkušenosti s francouzskými děly, ze kterých se kvůli vysokému opotřebení nedalo téměř střílet, se rozhodla, že zakoupí pouze šestici tanků. Dalším důležitým aspektem byl předpoklad, že náš průmysl bude schopen obrněná vozidla vyrábět. Proti tomuto rozhodnutí byl náčelník francouzské vojenské mise generál Pellé, který se souhlasem ministra národní obrany Klofáče objednal 75 tanků, které stačily na vyzbrojení celého pluku. Pořízení těchto tanků by ochudilo státní pokladnu přibližně o padesát milionů korun. Celou transakci, která by s velkou pravděpodobností zruinovala státní rozpočet, překazili čeští velitelé a ministerstvo financí. To ale Francouze popudilo tak, že odmítli prodat jediné vozidlo.

        Další diskuze ohledně tohoto tanku přišla následující rok, jenže armáda neměla potřebné peníze kvůli snížení jejího rozpočtu. Po jistých nesrovnalostech a jednáních s Francouzi armáda roku 1921 objednala první stroj. Další čtyři objednala a dostala během roku 1923. Tři tyto tanky mělo dělovou a dva kulometnou výzbroj. V témže roce nový náčelník francouzské mise generál Mittelhauser doporučil objednat jeden velitelský (s kulometnou výstrojí) a jeden radiový tank. Ale nedoporučil je, aby byly zařazeny do výzbroje, protože je považoval za zastaralé. Celkem měl teda pluk útočné vozby jednu četu tanků se sedmi stroji.

        Tyto tanky byly plně využívány pro cvičení střelců, řidičů, ale i pěchoty a jezdectva, kteří se s nimi učili bojovat. Kvůli tomuto silnému používání se jejich stav rapidně zhoršoval. Proto během let 1927 a 28 prošli kompletními generálními opravami. Kromě toho byly v roce 1939 všechny kulometné tanky převyzbrojeny těžkými kulomety vz.24. I přes tato opatření se jejich stav stále rapidně zhoršoval. První tank armáda vyřadila ruku 1933. Aby se počet tanků zachoval, technici přemístili jeho věž na radiový tank, ze kterého odstranili pevnou nástavbu. Další dva tanky byly vyřazeny během roku 1935, tedy s příchodem nových tanků LT vz. 34. Další vyřadili roku 1936. Zbývající tři tanky sloužily k výcviku řidičů až do německé okupace. Němci o ně samozřejmě nejevili zájem, protože byly beznadějně zastaralé a bylo jich málo. Milovicích tak přečkaly bez poškození válku. Jejich stopa končí někdy na počátku padesátých let, kdy byly s velkou pravděpodobností sešrotovány.

Kamufláž:

        Původně byly natřeny barvou khaki s hadovitými pruhy. Na krytech motorového prostoru měly červená evidenční čísla 51 - 57. Ve třicátých letech vozidla dostala standardní tříbarevnou kamufláž (všechny vnější plochy a vnitřky motorových krytů byly natřeny třemi matovými barvami - tmavě zelenou, žlutou a hnědou) a nová čísla 13006 - 13012.

 

Pokud se vám na stránce neobjevil rámec s hlavním menu, klikněte sem:

domů