zpět

Š-II-b

Stručná historie:
        Kořeny vývoje tanku Š-II-b sahají jako u konkurenčního P-II-b z firmy ČKD už do roku 1934, kdy armáda rozdělila tanky do čtyř kategorií. Kategorie II-b znamenala tank pro podporu pěchoty. Měl mít 37mm dělo, dva 7,92mm kulomety a pancéřování na všech stranách o tloušťce 25 mm. Konkrétní zadání od Vojenského technického a leteckého ústavu (VTLÚ) firma obdržela až v lednu 1935. Práce na typu probíhaly souběžně se stavbou tanku Š-II-a, což vedlo k urychlení vývoje. Provozně technické zkoušky jezdeckého tanku Š-II-a ale odhalily celou řadu problémů s řízením a podvozkovou skupinou, které měly stroje podobné a které také vedly ke značným změnám v téměř hotové konstrukci pěchotního tanku Š-II-b. Další úpravy probíhaly po prohlídce nedokončeného prototypu zástupci armády. Celková cena za prototyp z měkké oceli a bez výzbroje byla stanovena na 887 000 korun.
        Celkový technický popis konstrukce byl armádě předán na konci září 1935. K předání prototypového vozidla Pluku útočné vozby 1 v Milovicích a zahájení zkoušek došlo ke konci ledna 1936. Prvním srovnání s konkurencí ale proběhlo až v květnu téhož roku. Podobně jako P-II-b nevyhověl požadavkům Ministerstva národní obrany a proto nebyl přijat do stavu armády. Naprázdno vyšla i snaha nabídnout toto vozidlo na export. Po zkouškách byl přidělen k výcviku v Učilišti útočné vozby, se kterou v roce 1937 přešel do Vyškova, kde se dočkal německé okupace v březnu 1939. Další jeho osudy nejsou známy.

Popis vozidla:
        osádka - Čtyřčlennou posádku vozidla tvořil řidič, radista, velitel a střelec. Řidič a radista seděli v přední části korby. Řidič sedící na pravé straně měl před sebou průzor s episkopem o rozměrech 300x75 mm chráněný zvenčí pancéřovou clonou. Pokud byl odklopen episkop, kryl řidiče blok 50 mm neprůstřelného skla. V pravé bočnici byl další pozorovací otvor, ale s menšími rozměry. Radista a současně střelec z kulometu sedící na levé straně měl stejný typ průzoru, ale jen s rozměry 120x50 mm. Oba seděli na polštářovaných kožených sedačkách s opěrkami z kožených pásů. Velitel se střelcem seděli na cyklistických sedačkách zavěšených na kovových trubkách připevněných na věnci věže a otáčely se spolu s ní, přičemž velitel seděl vlevo a střelec vpravo. Oba k pozorování používali šest episkopů umístěných na všech stranách věžičky. V případě potřeby mohl velitel použít monokulární periskop nebo sledovat terén pootevřeným poklopem věžičky. Osádka mohla tank opustit průlezem nad stanovištěm řidiče nebo ve věžičce nebo také nouzovým průlezem na dně korby.
        věž - Hranatá věž sestavená z rovných desek a s osmistěnnou věžičkou na stropě ležela v kuličkové dráze o průměru 1310 mm a zabírala tak šířku celé korby. Otáčela se mechanicky pomocí kolečka nebo pouze otáčením věže samotné. Zajímavostí je, že se dala bez úprav vyměnit s věží konkurenčního tanku P-II-b.
        pancéřování - Ploché pancéřové desky byly přinýtovány nebo přišroubovány na ocelové profily tvaru L. Do výšky 1 m byly všechny spoje vodotěsné. Kolmé přední a boční desky měly tloušťku 25 mm. Motorový kryt měl tloušťku 20 mm a dno korby a horní desky (včetně horní desky věže) měly 10 mm pancíř. Mezi motorovým a bojovým prostorem byla 4 mm přepážka se zamřížovanými otvory. Stroj měl z ekonomických důvodů místo pancéřových desek jen plechy z měkké oceli o stejných tloušťkách.
        hnací a pohybové ústrojí - Tank poháněl čtyřválcový čtyřdobý benzinový vodou chlazený motor. Chlazení zajišťoval vedle motoru uložený masivní chladič s ventilátorem. Výkon z motoru se přenášel na hnaná zadní kola přes klikovou hřídel napojenou na převodovou skříň s planetovými koly se třemi stupni. Všechny stupně se řadily pomocí stlačeného vzduchu. Za převodovou skříní byla dvoustupňová redukce ovládaná rovněž pneumaticky (nouzově také mechanicky). Řidič  tak mohl zařadit šest rychlostí pro jízdu vpřed i vzad. Kroutící moment se na zadní nápravu přenášel soustavou kuželových kol se spojkami. Mezi kuželovými koly a vnějším hnacím kolem ležela ještě soustava planetových kol napojených na řízení. Každé kolo mělo svou čelisťovou brzdu ovládanou stlačeným vzduchem a v nouzi mechanicky. Řízení bylo prováděno pomocí přibrzďování pásu.
        Podvozek se sestával na každé straně z osmi zdvojených pojezdových koleček s gumovou bandáží o velikosti 350x94 mm, vodícího kola vepředu a hnacího kola v zadní části. Nosná kolečka byla spojena po dvou do vozíků, které byly opět po dvou zavěšeny na dvou kyvných ramenech. Vždy dvě ramena byla odpružena jedním svazkem listových pružin. Před předním napínacím kolem bylo ještě jedno neodpružené podpůrné kolo stejného typu, které stroji ulehčovalo nájezd na překážku. V horní části byl 370 mm široký pás s centrovacími klínovými výstupky uprostřed nesen na trojici kladek s malým rozměrem. Jednotlivé články pásů se spojovaly čepy, které byly volně naraženy v otvorech článků. Proti vypadnutí byly jištěny deskami na hnacích a napínacích kolech, které vysunuté čepy zarážely zpět.
        výzbroj - Ve věži bylo lafetováno jedno protitankové dělo ráže 3,7 cm (3,7cm kanon vz. 34ÚV) a s ním spřažený 7,92mm kulomet vz. 35 v kulové lafetě. Druhý kulomet stejného typu byl uložen uprostřed čelní desky korby opět v kulové lafetě. Všechny zbraně byly zaměřovány pomocí pomocí záměrných dalekohledů nebo také nouzově použitím normálních mířidel. Pro kanon vezl tank 84 a pro kulomety 3000 nábojů.

Kamufláž:
        Tank dostal standardní kamufláž používanou ve třicátých letech. Všechny vnější plochy a vnitřky motorových krytů byly natřeny třemi matovými barvami - tmavě zelenou, žlutou a hnědou. Poklopy byly zevnitř vypolštářovaný hnědou kůží. Vnitřek bojového prostoru byl natřen barvou slonové kosti.
        Armádní bílé evidenční číslo bylo umístněno na černých tabulkách na přední a zadní stěně korby. Tank obdržel číslo 13.637.

 

Pokud se vám na stránce neobjevil rámec s hlavním menu, klikněte sem:

domů