Stručná historie:
Po zkouškách tančíků MU-4, P-I a TK 3 se jugoslávská armáda rozhodla nepřijmout ani jeden typ do stavu armády. Hlavním důvodem tohoto rozhodnutí byla slabá výzbroj předvedených strojů a špatný výhled posádky. Jugoslávci požadovali sice stroj tančíkové koncepce, ale vybavený dělovou výzbrojí. Jako první na nové podmínky zareagovala plzeňská firma Škoda, která už v roce 1935 začala s vývojem nového tančíku s firemním označením Š-I-d (Škoda kategorie I dělový). Původně se firma zabývala instalací děla A3 do mírně upravené korby tančíku MU-4, ale pro nedostatek prostoru od tohoto záměru brzo upustila. Zaměřila na vývoj širšího a delšího stroje, ve kterém by posádka měla dostatek místa na obsluhu protitankového kanónu A3. Lepší výhled z vozidla měla zajišťovat věžička pro velitele umístěná na levé straně vozidla. Po továrních zkouškách byl stroj na konci roku 1935 předveden zástupcům jugoslávské armády. Ta sice označila stroj za vyhovující požadavkům, ale také navrhla několik konstrukčních změn.
Tyto konstrukční změny se promítly do
následující verze označené nyní Š-I-D, která se pro Jugoslávii vyráběla pod
označením T-32 v osmikusové sérii. Tančík byl celkově zvětšen a získal silnější
pancéřování. Kvůli větší hmotnosti a délce byl podvozek doplněn o jedno
samostatné pojezdové kolo. Dále byl zabudován silnější motor a převodovka.
Celkový tvar i celá koncepce zůstala téměř nezměněna.
Tančíky byly objednány v polovině roku 1936 a jejich dodávka byla realizována na konci léta 1937, kdy je Jugoslávská armáda zařadila do stavu Jezdecké školy. T-32 měly působit hlavně jako výcvikové stroje pro posádky do očekávaných tanků vyšších kategorií a proto také byly intenzivně využívány v řadě cvičení, během nichž prokázal své dostatečné kvality. Současně se ale vyskytovalo větší množství závad, které odstraňovali technici přímo ze Škodových závodů. V roce 1941 se úspěšně zúčastnily sesazení proněmecké vlády. V téže době byly také nasazeny do bojů s německou armádou. Bohužel polovina tančíků byla nepojízdná kvůli poruchám. Zbytek zničila německá protitanková obrana nebo je opustily posádky po vyčerpání pohonných hmot. Objevuje se také informace, že v té době neměly tyto tančíky téměř žádnou munici pro svá děla. Ukořistěná vozidla byla Němci převezena k opravám do Plzně, po kterých sloužila u zbraní SS jako výcviková.
Popis vozidla:
osádka - Dvoučlennou osádku tvořil napravo sedící řidič a velitel/střelec, který seděl v levé části vozidla.. K výhledu sloužil řidičovy průzor krytý blokem neprůstřelného skla a sklápěcí pancéřovou clonou. Střelec měl podobný průzor, ale menších. K pozorování měl využívat věžičku se čtveřicí episkopů mířících do všech čtyř stran. Řidič mohl stroj opustit průlezem nad svým stanovištěm. Velitelovi k opuštění stroje sloužil průlez krytý hříbkovitým poklopem ve věžičce.
pancéřování - Na profily tvaru L byly nanýtovány ploché pancéřové desky. Čelní deska měla tloušťku 22 mm, boční stěna 15 mm, horní deska 8 mm a dno 5 mm (prototyp měl tloušťky 5, 8, 12, 15, 20 mm). Všechny pancíře odolávaly běžnému pěchotnímu střelivu na vzdálenost 50 m a dále. Čelní deska odolávala na větší vzdálenosti i starším dělům ráže 20 mm.
hnací a pohybové ústrojí - V tančíku byl zabudovaný vzduchem chlazený plochý benzinový šestiválec Škoda. Vzduch byl dmychadlem odebírán jak zvenčí, tak z bojového prostoru. Kroutící moment se na přední kola přenášel přes klasickou převodovku se třemi stupni pro jízdu vpřed a jedním pro jízdu vzad. Dále bylo možné zařadit dvoustupňovou redukci. Řízení se provádělo odpojováním a přibrzďováním jednoho pásu pomocí řídících pák.
Podvozek se na každé straně skládal z hnacího kola vepředu, pěti pojezdových kol a zadního napínacího kola. Pojezdová kola s gumovou bandáží byla zavěšena na kyvných ramenech. Vždy dvě ramena byla odpružena svazkem listových pružin. Páté kolo bylo zavěšeno samostatně a odpruženo vinutou pružinou. Horní část pásů byla vedena v na čtveřici podpůrných kladek. Prototyp měl pouze čtveřici pojezdových kol a tři podpůrné kladky.
výzbroj - Ve středu čelní desky byl namontován upravený kanón Škoda A3 bez úsťové brzdy ráže 37,2 mm. Odměr činil 10° na obě strany a náměr -10° až 25°. Stroj byl ještě vybaven jedním pevně uloženým lehkým kulometem ZB-30 ráže 7,92 mm, který obsluhoval řidič pomocí bovdenového lanka. Posádka měla k dispozici 42 (prototyp 30) nábojů pro hlavní zbraň a 1000 nábojů pro kulomet.
Kamufláž:
Tančík měl československou kamufláž používanou ve třicátých letech. Všechny vnější plochy a vnitřky motorových krytů byly natřeny třemi matovými barvami - tmavě zelenou, žlutou a hnědou. Poklop věže byl zevnitř vypolštářovaný hnědou kůží. Vnitřek bojového prostoru byl natřen barvou slonové kosti. V roce 1940 stroje obdržely ještě identifikační čísla.
Prototyp jezdil v barvě tovární šedi.