Stručná historie:
I poměrně účinná výzbroj tančíku Š-I-D se už v době jejich dodání zdála zástupcům jugoslávské armády jako příliš slabá a jeho interiér příliš stísněný. Proto opět požadovali větší vozidlo s výkonnější zbraní, ale tentokráte navíc s naftovým motorem. Na tyto požadavky firma Škoda odpověděla v polovině roku 1937 vývojem tančíku Š-I-j (Škoda kategorie I jugoslávský) s novým podvozkem a výzbrojí. V téže době byla mezi Jugoslávií a Škodovými závody podepsána dohoda o vývoji stroje této kategorie. Kvůli termínu předání hotového prototypu a zahájení zkoušek v květnu 1938, byly práce na stroji maximálně urychleny.
Firmě se podařilo termín výroby prototypu dodržet a ještě v květnu ho předvést
zástupcům armády. Podnikové zkoušky se ale protáhly až do března roku
následujícího. Problémy zřejmě vykazovala nová nevyzkoušená pohonná jednotka
(podobného typu, která později stála i za neúspěchem konstrukce
Š-II-j). Ke zkouškám v Jugoslávii se stroj dostal až na přelomu let 1939 a 1940.
V té době už jezdil pod novým továrním označením T-3D (obrněné vozidlo, první
hmotnostní kategorie třetí typ, dieselový pohon). Tyto zkoušky i přes větší
odchylky konstrukce od zadání dopadly relativně dobře a stroj byl uznán
vyhovujícím. Očekávaná série 108 tančíků se ale nerealizovala. Hlavním
odůvodněním jugoslávské armády byl brzký očekávaný přechod na pásová obrněná
vozidla vyšších kategorií, tedy tanků lehké a střední třídy.
Další osud tančíku byl přímo spjatý s německou armádou. V září 1943 ho nákupní komise jednotek SS odkoupila společně s další nepřijatou firemní technikou. Sloužil zřejmě jako studijní technika nebo přímo k výcviku nových posádek. Jeho další osudy nejsou známy.
Popis vozidla:
osádka - Dvoučlennou osádku tvořil napravo sedící řidič a velitel/střelec, který seděl v levé části vozidla.. K výhledu sloužil řidičovy průzor krytý blokem neprůstřelného skla a sklápěcí pancéřovou clonou. Střelec měl podobný průzor, ale menších. K pozorování měl využívat věžičku se čtveřicí episkopů mířících do všech čtyř stran. Řidič mohl stroj opustit průlezem nad svým stanovištěm. Velitelovi k opuštění stroje sloužil průlez krytý hříbkovitým poklopem ve věžičce.
pancéřování - Na profily tvaru L byly nanýtovány ploché pancéřové desky. Čelní deska měla tloušťku 30 mm, boční stěna 15 mm, horní a spodní deska 8 mm. Ostatní plochy byly chráněny deskami s tloušťkou 5 - 12 mm. Všechny pancíře odolávaly běžnému pěchotnímu střelivu na vzdálenost 50 m a dále. Čelní deska odolávala na větší vzdálenosti i starším dělům ráže 20 mm.
hnací a pohybové ústrojí - V tančíku byl zabudovaný vodou chlazený dieselový čtyřválec Škoda. Kroutící moment se na přední kola přenášel přes klasickou převodovku se třemi stupni pro jízdu vpřed a jedním pro jízdu vzad. Dále bylo možné zařadit dvoustupňovou redukci. Řízení se provádělo odpojováním a přibrzďováním jednoho pásu pomocí řídících pák. Sytém řízení byl ještě doplněn dvojicí planetových převodů, které usnadňovaly změnu směru.
Podvozek se na každé straně skládal z ozubeného hnacího kola vepředu, čtyř zdvojených pojezdových kol s větším průměrem a zadního hladkého napínacího kola. Pojezdová kola s gumovou bandáží byla po dvojicích zavěšena na kyvných ramenech. Vždy dvě ramena byla odpružena svazkem půleliptických listových pružin. Horní část pásů byla vedena v na čtveřici podpůrných kladek. Vedení pásu bylo hřebenové.
výzbroj - Ve středu čelní desky byl namontován upravený protitankový kanón Škoda A9J ráže 47 mm. Odměr činil 15° na obě strany a náměr -10° až 25°. Stroj byl ještě vybaven jedním pevně uloženým lehkým kulometem ZB-30 ráže 7,92 mm, který obsluhoval řidič pomocí bovdenového lanka. Posádka měla k dispozici 42 nábojů pro hlavní zbraň a 1000 nábojů pro kulomet.
Kamufláž:
Tančík jezdil v barvě tovární šedi.