zpět

MU-2

        MU-2 byl prvním pancéřovým plně pásovým vozidlem firmy Škoda. Tančík vybavený věžičkou s těžkým kulometem Schwarzlose vz.7/24 měl velmi slabé pancéřování(5,5mm). Plnému otáčení věžičky vadila budka řidiče. Podvozek byl velice podobný konstrukci Carden-Loyd, i když firma nevlastnila licenci. Mimo špatné jízdní vlastnosti a slabé pancéřování mělo uvnitř velice málo místa pro dvoučlennou osádku. Armáda ho nikdy nepřijala a po dalších pokusech ho nakonec sešrotovali.

MU-4 (Š-I, T-1)

        Po neúspěchu typu MU-2 se firma vrátila ke klasickému uspořádání tančíku bez věžičky s lehkou výzbrojí v čelní desce. Pohyboval se po upraveném podvozku předcházejícího typu (dva páry nesené na nosníku a odpérovány listovými pery, na stejném nosníku bylo i zadní napínací kolo, vepředu bylo hnací kolo). Roku 1932 ho firma předváděla vojenské komisi a o rok později také Jugoslávcům. Po těchto víceméně neúspěšných ukázkách ve firmě provedli několik změn. Vmontovali výkonnější motor, změnili tvar krytu motoru a korby a vyměnily původní dva poklopy pro posádku jedním centrálním. Pak ho nasadili do soutěže jugoslávské armády na tančík. V konkurenci pragováckého P-I a polského TK-3 se projevily jeho všechny přednosti a soutěž vyhrál. K objednávce ale nikdy nedošlo. Zájem mělo ještě Rumunsko, Maďarsko, Švédsko a Afganistan. Typ přečkal válku i poválečný chaos a dnes je rekonstruovaný vystavený ve Vojenském muzeu v Praze.

        Dvoučlenná osádka seděla vepředu korby (řidič napravo). Oba dva měli k dispozici lehký kulomet ZB vz.26 v kulových lafetách. Chránil je 6 až 10mm silný pancíř, který byl na tu dobu nezvykle svařený. V čelní desce měla posádka dva průzory kryté neprůstřelným sklem a vnější clonou s malou pozorovací štěrbinou. Podobný průzor měli i v zadní desce. Možnost pozorovat do stran neměli. V zadní části byl čtyřválcový vzduchem chlazený motor.

MU-6

        Zvětšený tančík označený MU-6 byl na testy připravený v roce 1933. Spíše šlo o prototyp lehkého tanku s 4,7cm dělem v plně otáčivé věži. Původní podvozek z typu MU-4 byl prodloužen o jeden pár kol. Dostal silnější motor a třetího člena posádky. Korba a věž byla svařená z 5,5mm silného pancíře. Což bylo společně se slabým podvozkem hlavní chyba tančíku. Protože jako tank to byl neperspektivní typ, rozhodla se firma, že přestaví vozidlo na nosič dvojúčelového děla Z1 ráže 4 cm. Toto dělo bylo protiletadlové i protitankové. Dělo bylo uloženo ve skládací korbě, která se při protiletadlové palbě složila společně s celou budkou řidiče. V protitankové úpravě byli střelci chráněni pouze čelní deskou. Boky a zadní část chráněnou neměl vůbec. Protože armáda neměla o takovou kombinaci zájem, Škodovka ho roku 1934 zrušila.

Š-I-P (T-2)

        Poslední tančík od Škodových závodů nesl označení Š-I-P (P jako předzvědný). Vznikl z vlastní iniciativy firmy a měl se stát průzkumným vozidlem. Ve věži nesl maketu velkorážného kulometu ZB-60 ráže 15mm (vývoj ještě nebyl dokončen) a těžký kulomet ZB vz.37 v čelní desce. Armáda tento typ nechtěla, ale objevil se zákazník z Afganistanu. Protože vývoj kulometu se protahoval, rozhodla se firma na něj nečekat a přestavěla vozidlo na bezvěžovou variantu s těžkým a lehkým kulometem v čelní desce. Dvoumístná osádka byla chráněná 15mm silným pancéřem, který byl nanýtovaný na L profily. Pro nemožnost dopravení do Afganistanu z nabídky sešlo. Později ho neúspěšně zkoušeli se středním náhonem. V roce 1946 ho sešrotovali.

 

Pokud se vám na stránce neobjevil rámec s hlavním menu, klikněte sem:

domů